Úzký koridor

Zásadní nová všeobecná teorie od autorů knihy Proč národy neuspějí (Why Nations Fail – česky nevyšlo) vysvětluje, proč svoboda v některých státech vzkvétá, zato v jiných podlehne autoritářství nebo anarchii. Ukazuje, kudy se svoboda může ubírat ve světle nových hrozeb.

Svoboda rozhodně netvoří „přirozený“ řád věcí. Na většině míst a ve většině historických epoch silní ovládali slabé a svobodu lidí potírala moc, obyčeje nebo normy. Příliš slabé státy nedokázaly své obyvatele chránit, příliš silné státy zase nedovolovaly lidu bránit se před despotis- mem. Svoboda nastává, jedině pokud se společnost ak- tivizuje, zapojí do politiky a hájí sama sebe před zájmy státu a elit.

Západním myšlením se prolíná víra, že politická svo- boda tvoří trvalý konstrukt, neměnný stav dosažený jakýmsi „osvícením“. Podle autorů knihy jde o mýtus. Skutečnost je spíše taková, že koridor svobody je velmi úzký a zůstává otevřen jen díky neustálému vzájemnému potýkání se státu a společnosti. Ve svobodné společnos- ti se proti moci státních institucí a elit ovládajících stát postaví protisíla. Právě schopnost kontrolovat stát tvoří základ svobody. Státní instituce se musí neustále vyvíjet s tím, jak se mění podstata konfliktů a potřeby společno- sti; spolu s rozšiřováním kapacity státu se pak musí roz- víjet také možnosti společnosti vést stát a jeho mocné k odpovědnosti. Souboj mezi státem a společností posi- luje obě strany – obě se musí neustále zlepšovat, aby se jejich pohyb koridorem nezastavil.

Uvedený souboj však podtrhuje křehkost svobody jako takové. Stojí na ošidné rovnováze mezi státem a společností, mezi ekonomickými, politickými a sociál- ními elitami a občany, mezi institucemi a normami. Jak- mile jedna strana získá převahu – a že se to v dějinách stávalo často –, svoboda se začne vytrácet. Svoboda totiž vyžaduje ostražitou mobilizovanou společnost. Stejně tak potřebuje, aby se státní instituce neustále vyvíjely a řešily nové ekonomické a společenské problémy, které mohou svobodu vymýtit.

V současnosti probíhá mohutná vlna destabilizace.

Svobodu dnes potřebujeme víc než když dřív, přesto se však koridor ke svobodě zužuje a cesta v něm je čím dál záludnější. Rýsuje se před námi nejen nebezpečí „pouhé“ ztráty politické svobody – i když i ta by byla bolestná –, ale také rozklad prosperity a bezpečnosti, které na exis- tenci svobody kriticky závisí. Opakem cesty ke svobodě je pouze cesta k zániku.